Rozhovor s Anette - Sweden Rock Magazine 2011

14. března 2011 v 18:21 | Sharrie |  Interviews

Sweden Rock Magazine 2011



Pokud byste udělali nějaké takové typografické shrnutí Anette Olzon, vypadalo by to asi takto: ;=) V devíti emailech, které jsme si poslali ještě před tím, než jsme se potkali, smajlíka použila 14 krát. Směje se, když mluví o tom, jakou měla bolest hlavy, protože byla celou noc vzhůru a starala se o dítě. Když jsme ji požádali, aby se popsala jedním slovem, vybrala slovo "pozitivní". - "Jsem takový typ člověka jako 'hahaha, pojďme si užívat!'", říká. - "Nějakým lidem to může připadat někdy až moc pozitivní. Vždy jsem měla na život optimistický pohled. Také jsem samozřejmě měla i ta horší období, ale řešila jsem je právě tím 'pojďme si užívat' a myslím, že s takovým postojem žijete svůj život lépe. Nehodlám si jen tak sednou a nic nedělat. Nevěřím na oběti a negativismus. Věřím optimistickým myšlenkám."

Pokračování pod perexem :)



Anette nás přivítala ve svém bytě v Helsingborgu. Na dvěřích si můžete všimnout jména Olsson - spelování se zetkem se používá pouze ve více "oficiálních/veřejných" záležitostech. Její přítel Johan Husgafvel, basák skupiny Pain, se v ložnici stará o Nema a devítiletý syn Seth je ve škole. Devětatřicetiletá rocková hvězda se ve švédských médiích téměř vůbec neobjevuje, i přes to, že je vokalistkou nejslavnější finské hudební formace. Od května 2007, kdy byla oficiálně představena jako nová zpěvačka Nightwish, účinkovala ve 36 zemích. - "Když jsem jela na udílení cen P3 Gold Awards 2010, řekla jsem svému manažerovi: 'Pane bože, to je tak hrozné, být mezi všemi těmi známými umělci!' A on mi na to odpověděl: 'Hele, jseš mnohem známější než oni.' Když se potom podívám na to, kolik alb jsme prodali a na kolika místech jsme hráli, zjistím, že jsem opravdu větší než oni, což však nemění nic na tom, že jsem z toho večera měla strach. Byla jsem na stejném pódiu jako Mustasch, kteří pro mě byli mnohem větší něž já. Robyn okolo mě prošla a já si pomyslela, jak je úžasná, ale je pravda, že v ostatních zemích není tak populární. Je to zvláštní. Asi je to proto, že když jsem se k Nightwish připojila, neměla jsem ani ponětí, jak 'mocní' jsou."
Před čtyřmi lety by se tento rozhovor sotva udál. A kdyby udál, tak by v něm nebylo nic o obrovském světovém turné, o kolapsu v Brazílii, nebo o finských paparazzi, kteří neustále okupovali okolí jejího domu. Kdybychom tento rozhovor tehdy udělali, byl by o 35-ti leté matce z Påarp, která by nám mohla vyprávět, jaké to je jít si za svým snem - o tom, jak se snažili uspět se skupinou Alyson Avenue, jaké to bylo být Aghnethou Fältskog v ABBA revivalu, ale nemohla by nám říct, jaké to je, když toho snu dosáhnete. Kdyby jí v té době někdo řekl o Nightwish, ani by nevěděla, co to vlastně je. - "Název jsem znala, lidé o Nightwish mluvili." Když na jaře 2006 zjistila, že Tarja opustila skupinu, poslechla si kompilaci, na které byla i skladba "Ever Dream". Nahrála ji a poslal klávesákovi skupiny Tuomasovi Holopainenovi. - "Již od začátku jsem očekávala, že tu práci dostanu. Cítila jsem, že to byl můj osud. Když jsem dostala první odpověď od Tuomase, který byl s nahrávkou spokojený, byla jsem si už téměř jistá, že ji dostanu. Měla jsem hodně velké sebevědomí a prostě jsem to tak cítila. Potom ale přišlo to osudové 'ne' a já jsem si pomyslela 'To je nějaké divné...' a byla jsem z toho smutná." Důvodem toho "ne" bylo to, že Anette měla dítě. - "Tuomase jsem v tom chápala, ale byla jsem z toho zklamaná. Ne že bych byla nějaká feministka, ale pomyslela jsem si 'to je kvůli tomu, že jsem ženská." Dva kluci ze skupiny děti už taky v tu dobu měli. Finsko se ohledně pohlavní rovnosti nedostalo tak daleko jako Švédsko. Studovala jsem pohlavní rovnost, a tak mě zajímalo, proč by to byl problém. Na to se mi omluvili a řekl, že je mrzí, že takto uvažovali." Za pár týdnů to zkusila znovu. Nevěřila tomu, že by to nemohla zvládnout a "ne" nebrala jako odpověď. Poslala Tuomasovi DVD, na kterém vystupovala a všichni členové ji poté chtěli potkat. - "Kdybych to DVD tenkrát neposlala, nikdy bych ten post zpěvačky nezískala. Když jsem je potkala, tak to mezi námi 'zajiskřilo'. Mohu říct, že jsem se jim hned líbila a oni se líbili mě. Už jen to, že já jsem Švédka a oni Finové, všichni pocházíme z lesů a malých vesnic. Ne každý by byl schopen vycházet s klukama z Karelen. Ne každý si dokáže sednou k ohni, spát na nepohodlné posteli a bez elektriky, jako jsem to dělala já. Pít a opíjet se spolu. Holka z města by tohle všechno asi nepřekousla.
Anette Olzon se narodila 21. června 1971 v Katrineholmu. Když jí byly dva roky, její rodiče se rozvedli. Dále žila se svou matkou a dvěma staršími sourozenci v Åstorpu, východní Helsingborg. O šest let později se přestěhovali do Hyllinge, kde teď její matka žije. Prázdniny trávila se svým otcem v Högsjö. Ve vlaku mezi těmito městy změnila svůj přízvuk. - "Vymýšlela jsem si, že táta se plavil na sedmi mořích, protože to v tu dobu bylo s rozvody neobvyklé. Můj život byl téměř úplně stejný, jako mají děti nyní, měla jsem nevlastní matku i nevlastního otce, ale bylo to náročné, styděla jsem se, protože naši nebyli spolu. Matka byla většinu času mimo domov, bývala zpěvačkou a pracovala v kanceláři. Celý týden tam byla a o víkendech měla koncerty. Většinu času jsem tedy byla sama. Dělávala jsem si těstoviny s různými omáčkami a to bylo mé jídlo. K obědu jsem měla bábovku."
Vyrůstala v prostředí "dansband" [http://en.wikipedia.org/wiki/Dansband]. Hodně lidí z její rodiny jsou ještě stále aktivními členy a dokonce její strýc Kenth Andersson byl basistou skupiny Vikingarna (The Vikings) od roku 1988 do roku 2004. Na dětsví má vzpomínky i z backstage, kde byla, když její matka vystupovala. Později matku klidně mohla nahradit, kdyby k tomu došlo. - "Poznala jsem, jaké to je být na cestách a žít v tour busu a také, jací muži dokáží být. Byli dost nechutní, a tak jsem slyšela věci, které bych slyšet neměla. Pořád se bavili pouze o ženách a v každém městě nějakou svedli. Pochopila jsem, že spousta z nich se ispirovalo životem Billyho Butta." Další věc, která jí vadila byly matčiny priority. Dnes je na ně naopak hrdá. - "Vždy se snažila dosáhnout toho, kde se momentálně nacházím já. Když jsem se narodila, byla velice blízko k nahrání alba. Chybělo pouze podepsání smlouvy. Nakonec to vzdala. Samozřejmě má tenhle sen ukryt v paměti dodnes. Máma zpívání prostě miluje. Teď, když jsem sama rodičkou, tak vidím, že dělala, co mohla."
V 16-ti letech se Anette mohla klidně stát profesionální muzikantkou. Skupina Candela chtěla ovládnout první příčky švédský hudebních tabulek a také chtěli vyměnit zpěvačku za mladší. Jako první byla práce nabídnuta právě Anette, následované zpěvačkou jménem Jenny Silver. Vyhozená zpěvačka se jmenovala Maivor Ohlsson, Anettina matka. - "Zavolali mi a řekli 'nic jí neříkej, ale chtěli bychom...'. Na jednu stranu to bylo lákavé, ale nemohla jsem to své matce udělat. Okamžitě jsem jí o tom řekla a ona byla velice naštvaná. Bylo to od nich hnusné. Kdybych to tenkrát vzala, bylo by pro mě velmi snadné stát se úspěšnou. Jenže jsem si také uvědomila, že pokud bych měla být v 'dansband', dost by to poznamenalo můj život. Byla jsem dost chytrá na to, abych to nevzala a nikdy jsem své volby nelitovala."
Poté začala studovat ekonomiku, ale po prvním roce skončila. - "Chtěla jsem se stát kadeřnicí, ale neměla jsem dobrou kvalifikaci. Chtěla jsem se stát členem hudebního programu, ale nemohla jsem, protože můj bratr již členem byl a celé to bylo velice drahé. Máma tam nechtěla posílat další dítě. Jeden můj kámoš se chtěl zůčastnit kurzu hoteliérství a vaření, a tak jsem šla na dva roky s ním. Poté jsem v tomto zaměření pracovala docela dlouho. Bylo to naprd." Sen o velkých bulvárech ji nikdy nevzal dále než ke zkouškám se skupinou Alyson Avenue v Åstorp. - "Nechtěli se stát známými. Jejich postoj byl spíše jako 'chceme se pouze bavit, ne vyprodávat'. Na jednu stranu si stále přeji, abychom se známými stali společně, protože jsme spolu byli přes 15 let. Teď už jsme však všichni staří, máme své rodiny a podobně. Oni ale zůstávají silní. Přijde mi to vůči nim trochu blbé, že já měla tu šanci, zatímco oni jsou pořád tam, kde byli. I tak jsou však šťastní."
Pracovala v telemarketingové společnosti, potom přešla na péči o zvířata a chtěla se stát veterinářkou, jenže poté byla přijata na Ballet Academy v Gothenburgu. - "Bylo to neuvěřitelné. Ohromné. Byla jsem tak šťastná. Pro mámu to bylo něco nadpozemského, že její dcera byla přijata právě tam. Hlasově jsem byla v pohodě, nejspíše jsem tam byla nejlepší, ale šlo tam hlavně o tanec. O balet.. Předtím jsem již vyzkoušela jazzové tance a podobně, ale já nejsem tanečnice. Na pódiu tancuju a vypadám přitom jak krá*a a vůbec to nevypadá hezky." Její hrdost byla tu tam díky kritice učitelů. "Říkali, že musíme být super štíhlí, 'více kuřte, méně jezte.' Navíc jsem měla přítele a taky se mi stýskalo, takže jsem na akademii vydržela asi osm nebo devět měsíců. Bylo to těžké rozhodování, protože máma nechtěla, abych studium ukončila. Potom se mi ale dostalo pomoci od Lisy Nilssonové (známá švédská muzikantka a skladatelka), která akademii opustila kvůli bulimii. Poslala jsem jí dopis, ale nikdy jsem nečekala, že mi odepíše. Odpověděla mi a začaly jsme si posílat dopisy. Psala mi, že k tomu, abych se stala zpěvačkou nepotřebuji vzdělání. Byla to pravda a já ji za to stále mockrát děkuji. Kolik lidí by si takhle s někým cizím psalo? Byla to ona, kdo mě přesvědčila o tom, abych šla proti matčinýmu odhodlání."
Ve věku 21 let Anette přestala zpívat. Bylo to podruhé, kdy vzdala tu myšlenku o tom stát zpěvačkou. - "Naprosto jsem ztratila veškerý zájem. Bylo to velice těžké." Poprvé to vzdala, když si při muzikálu v Helsingborgu zničila hlasivky. - "Zakázali mi zpívat po dobu půl roku. To je dost dlouhá doba, když nemůžete dělat něco, co milujete." Potřetí svůj sen vzdala v roce 2001, kdy se stala matkou. - "Když máte dítě, může se vám změnit hlas. Můj se stal hlubším. Písně v Alyson Avenue jsme museli hrát níž a mě to hrozně štvalo, protože jsem strašně ráda používala svůj vysoko položený rockový hlas. Bylo to pro mě jako 'Teď už to nezvládnu vůbec. Celý život budu sedět v kanceláři.'" Ve stejnou dobu si však procházela i dalšími věcmi, jako například eufórioe z rodičovství nebo strach z blízké smrti. - "Cítila jsem, jak jsem opustila tělo a viděla se ležet u nemocniční sestry. Bylo to hrozné. Navštěvovala jsem psychiatra, protože po pár dnech to bylo jako trauma, 'Co to bylo? Byla jsme blízko smrti?' Cítila jsem se naprosto mizerně. Díky anestetikum jsem byla v jednom kuse sjetá, takže je těžké vysvětlit, co se vlastně stalo. Když máte takové příšerné bolesti, je možné, že se vaše duše pokusí uniknout. Je možné, že právě to se stalo mně, ale také je možné, že to způsobily právě ty prášky a podobně. V tu chvíli jsem si říkala 'Umírám...' Nejhorší potom však bylo, že lidé si mysleli, že jsem blázen a smáli se tomu. Nikdo to nebral vážně. Moje babička (z matčiny strany) jednou kdysi mále zemřela, ale také uviděla nějaké to světlo na konci tunelu. Předpokládám, že se jí nikdo nesmál, ale myslím, že cítila to samé, co já."
Díky této "zkoušce" je Anette nyní ještě více věřící. Vyrůstala v duchovně založeném prostředí - její matka sice nebyla věřící, ale vozila je v neděli do kostela. - "Jsem křesťan a modlím se k Bohu. Jestli v nebi opravdu někdo takový je to nevím, ale víra mi opravdu moc pomohla. Do kostela nechodím, i když se mi to tam líbí a můj syn v něm bude brzy pokřtěn. Je to více o své vlastní důvěře. Je to něco, co jsem našla a vyhovuje mi to. Věřím v lidi, věřím v nás. Nejsem zaslepená vírou, ale vždy když se modlím, tak se něco stane. Má matka mě učila modlit se k andělům, zapisovat si věci, které bych chtěla, aby se staly a podobně."
V Nightwish se Anette s Tuomasem shodli na nejisté víře v "něco", zatímco Troy Donockley si myslí, že je to naprostá blbost. - "Je to vědecký typ člověka. Vždy mezi sebou vedeme srandovní debaty, ve kterých všechno odsuzuje a vysvětluje: 'pouze vás oblbujou!', možná, že má pravdu, ale já má stále svou víru. Nikdo mě k tomu nenutil, abych věřila. Můj syn říká, že v Boha věří také, ale já mu nikdy neřekla, že v něj věřit musí."
Po baletní akademii se Anette vrátila zpět domů do Helsingborgu. Hudba zde byla jaksi zapomenutá. Pracovala v kanceláři a měla dobrý příjem. Jakmile jí bylo 30, stala se matkou. - "Již od dětství jsem věděla, co chci v životě dělat; a to bylo zpívat. I když se nedostanete tam, kam byste si přáli se dostat, tak musí žít dál a pracovat v nějakém jiném oboru. Už jsem vyzkoušela takových prací, ale žádná nebyla taková ta 'životní'. Šťastná jsem byla pouze doma, kde jsem si mohla zpívat. Všichni mi říkali 'no vidíš, teď už se budeš cítit zase šťastně a spokojeně, máš skvělý život.' Skvělý sice byl, pokud se ale nebavíme o práci. Pomyslela jsem si, že se pokusím svého snu dosáhnout ještě jednou, dokud ještě nejsem příliš stará."
Jela na konkurz do Německa na dánskou verzi Fantoma opery. Po konkurzu obdržela různé feedbacky. - "Buď chtěli, abych byla v kapele nebo psala vlastní písně, ale v tu dobu jsem o to neměla takový zájem. Také chtěli znát žánry, které mě bavilo zpívat. Jenže mě se jich vždycky líbilo tolik, že jsem nevěděla, co odpovědět. Zkrátka jsem zpívala všechno. Asi je to důležité, aby ti, co se chtějí stát známými, věděli, co vlastně chtějí zpívat. Robyn ví, co chce zpívat, stejně tak Madonna." Málem byla přijatá do reality show "Přátelé na cestách", která běžela na Channel 4, ale nakonec ji odmítli, protože žila s přítelem. Zaregistrovala se tedy na stránkách Stage Pool, zúčastnila se švédské Superstar. - "Přišla jsem úplně na to první pódium, kde ještě nevidíte porotce. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem na to asi už moc stará a 'vyzrálá'. Bylo to před mnoha lety, tenkrát, když ta soutěž u nás teprve začala. Myslím, že bych to ale docela dobře zvládla. Mám poněkud komerční hlas a zpívala jsem spoustu žánrů. Na druhou stranu by mi vadilo, kdyby rozhodovali o tom, co smím dělat, na co jsem příliš stará a podobně."
Když poslala přihlášku na novou zpěvačku Nightwish, zrovna začínala studovat psychologii a doma si zpívala Abbu. - "Můj ex-manžel si myslel, že bych si měla najít normální práci. Jenže já nemohla, protože kdybych to místo ve skupině dostala, musela bych v práci okamžitě skončit. Takže jsem svůj život ještě trochu oddálila kvůli Nightwish. Kdybych to nezkusila, byla bych na sebe naštvaná." S nešťastným manželstvím a pětiletým synem byla nakonec přijata do finské nejúspěšnější skupiny, zrovna v době její nejnáročnější mezinárodní kampaně, jakou kdy měla. 24. května 2007 byla Anette ohlášena jako nový člen skupiny a den poté byl vydán první single. Novináři a fotografové se shromažďovali okolo jejího domu v Påarp. V novinových článcích byly uvedené cesty, jak se k jejímu domu dostat a vyfotografovat si její kočku.
Stejný rok, avšak 22. září, pár dní poté, co bylo vydané album Dark Passion Play, Anette měla svůj debut. V Talinu na utajovaném koncertě, kde měli být pouze Estonci. - "Celé Finsko bylo na tom koncertě. Než jsme šli na pódium, dost jsem na kluky ječela, 'co jste to sakra jako udělali?' a oni na to jenom 'woooops!'. Všichni jsme byli po celou dobu koncertu stejně nervózní, ale myslím, že se nám to povedlo. Byla jsem šťastná a uvolněná. První týdny jsem na pódiu skákala nahoru a dolů a byla prostě maxiálně šťastná, protože jsem zatím necítila žádný nátlak. Potom už to tak rozhodně nebylo a začalo to tím, kdy lidé začali porovnávat a kritizovat a moje hrdost dostala pěkně na frak." Tel Aviv (6. října 2007) započal obří náročné turné. Po zbytek roku hráli na obou stranách Atlantiku a pokračovali do Asie, Austrálie a zpět do Evropy v novém roce. Rok 2008 zakončili v Jižní a Severní Americe. Na jaře roku 2009 opět přijeli do Evropy a Států. - "Bylo to naprosto nerozumné. Duševně jsem na to nebyla vůbec připravena. Byla jsem naivní, protože jsem pozitivní člověk, a tak jsem si myslela, že nebudou žádné překážky. Musím vám říci, že vůbec nebylo hezké mi takové turné hodit na ramena, ale musela jsem se snažit zaplnit místo po ikoně. Tarja je pro mnohé anděl. Téměř jsem překročila své limity. Vždyť jsem přešla z nezpívání ke zpívání 4-6 krát za týden. I kluci měli na prstech puchýře. Také přiznali, že to s naplánováním turné přehnali. Řekli jsme si že už 'nikdy znovu' a za tím si stojíme. Už bychom nebyli schopni udělat tak velké turné." Najít nějaké pozitivní myšlenky se stávalo obtížnějším, i když stejný pozitivní pohled na věci měl Tuomas. - "Vždycky je takový ten co zavelí 'vzchopme se!'. Ať se stane cokoliv, vždy byste měli doufat v to dobré. Vystačí vám to k přežití spousty věcí. Během pár rozhovorů jsme se navzájem nesnášeli, ale předstírali jsme, že jsme nejlepší přátelé. Na druhou stranu jsme věděli, že takové věci netrvají věčně. Když spolu žijete permanentně v takové blízkosti, nakonec končíte jako rodina. Je lehké skončit v takové té kňourací zóně, ale nic to samozřejmě neřeší."
Říká, že nedokáže vystát negativní lidi. - "Chci, aby byl každý šťastný. S pár přáteli jsem se kvůli tomu 'rozešla', negativismus okolo mě šíleně vyčerpává. Nežijeme nijak extra dlouho, a tak bychom měli být pozitivní. Je to stejné, jako když máte děti a nemůžete spát a potom se nakonec probudíte s bolestí hlavy: 'Tak jo, hlavně s úsměvem do toho!'"
10. listopadu 2008 zbývalo jen 9 koncertů v Jižní Americe a poté následovala třímesíční pauza. Po více než sto městech na pěti kontinentech, Nightwish přijeli do Belo Horizonte ležící v jihovýchodní Brazílii - veliká vzálenost od domova. Po hodině koncertu Anette seděla na kraji pódia, aby dokončila píseň "The Poet and the Pendulum". Slova textu písně nemohly lépe vystihnout jistou situaci: "Buď klidný, můj synu, jsi doma." Zakývala hlavou, pohlédla vzhůru a snažila se udržet slzy, dokud nepokračovala ve zpívání: "Odkdy jsi tak chladným?" Právě po tom s brekotem opustila pódium. - "Tak strašně se mi stýskalo po domově," vysvětluje. - "To, že jsem se rozváděla jsem se snažila udržet v tajnosti. Nechtěla jsem, aby o tom média věděla. V tu dobu se toho odehrávalo strašně moc. Po tomto incidentu mi kluci řekli: 'Bože, ty ses cítila tak strašně špatně a my jsme si toho nikdy nevšimli?" Ani si nemyslím, že si všimnout chtěli, protože všichni měli své problémy. Všichni jsme se cítili mizerně, ale já už jsem to prostě neustála." Koncert pokračoval další písní bez Anette. Basák Marco Hietala publiku řekl, že zpěvačka zrovna nebyla ve své kůži. Bylo to způsobené jak jejími osobními problémy, tak kouřákem umístěným přímo před jejím obličejem, což ji znemožňovalo řádné zpívání a v neposlední řadě také fanoušci Tarji v první řadě, kteří ji ukazovali prostředníček. - "Byla jsem opravdu velice vystresovaná. Bylo toho najendou strašně moc a já byla vyčerpaná. Mé sebevědomí se válelo někde na podlaze a jeden s druhým jsme neskutečně bojovali. Byli jsme ze sebe unaveni. Navíc, fanoušci v Jižní Americe jsou speciální, dokáží být neuvěřitelní, ale já jsem se opravdu bála. Dost lidí mi vyhrožovalo, že mě zabijí. Do cesty mi přišlo spoustu nepříjemných věcí. Jsem si jistá, že by mě to nijak neovlivnilo, kdybych byla tenkrát dostatečně silná." Zákulisí, přímo po "kolapsu". - "Říkala jsem si, 'co jsem to ksakru udělala?'. Cítila jsem se opravdu trapně. 'Nezvládla jsem to, prostě jsem zkolabovala.' Kluci byli samozřejmě pěkně nasr*ní. Všichni jsme měli opravdu blbou náladu a já jsem si říkala: 'A jedu domů, tak to je. Skončím.'"
Myslím, že se všichni ostatní báli o to, jestli budu ještě schopná dál koncertovat. Nechápali, co se stalo. Mysleli si, že jsem ta nejsilnější osoba na světě." Anette dříve popsala, jak bylo zpočátku samoběstačná a neústupná, že se jí nikdo neodvážil pomoci. - "Jsem nehorázně paličatá," vysvětluje. "Je mi nepříjemné říkat si o pomoc. Matka mi vždycky říkala, že si o ni musím umět říct, ale i tak všechno táhnu sáma. Taková já jsem. To je problém těch, kteří chtějí být neustále šťastní, že když spadnout, tak spadnou až na úplné dno. Snažila jsem se vysvětlit, čím jsem si procházela, ale asi jsem to nevysvětlila dostatečně jasně. Nebyli zvyklí mít někoho, kdo by s nimi takto mluvil. Všichni jsme šli do svých pokojů a nikdo neměl na nic náladu."
Stest po synovi začala zvládat tím, že své pocity ignorovala. - "Nevolala jsem domů tak čadto, jako předtím, protože jsem nechtěl slyšet jeho hlas. Všimla jsem si, že bez něj dokážu být dva týdny, potom už je to horší. Marco to má prý stejně. Častokrát jsme spolu seděli a brečeli. Je starší než já, to by mohl být důvod, protože jak stárnete, stáváte se křehčím. Po celé turné jsem měla také problémy s ledvinami a musela jsem si do nohy píchat injekce, abych se na pódiu vůbec udržela, ale kluci říkali, že i přes to musím předstírat, že nejsem nemocná nebo unavená. Nejsem žádná fňukna. Je to prostě moje práce." Během toho nejhorší období se rozhodla najmout si manažera. Díky historii skupiny spojené s Tarjiným manažerem to je trochu nepříjemný tah. - "Potřebovala jsem někoho, kdo by tu pro mě byl. Kluci mají pevnou a silnou skupinu a bylo těžké se do ní dostat. Také jsem potřebovala pomoci s různými věcmi, které ostatní nepotřebovali. Moc to nepochopili. Nebyli jsme na stejné úrovni. Když se všechno rozbořilo, potřebovala jsem mít nějaké vyhlídky a cítila jsem, že o mé jméno musí být postaráno. Kdybych měla skončit, abych mohla dělat své projekty."
Po tříměsíčním odpočinku se věci zlepšily. - "Až do té noci v Brazílii jsem vše dělala jen pro ostatní. Musela jsem být skvělá a osvědčovat se, osvědčovat se a osvědčovat se, až jsem už dál nemohla. Řekla jsem si 'Budu ignorovat fanoušky, budu ignorovat to, jestli můj zpěv stojí za starou bačkoru. Teď půjde na pódium kvůi SOBĚ.' Nakonec jsem měla spoustu fanoušků. Cítila jsem se uvolněně a už jsem nikomu nemusela nic dokazovat. Zažila jsem si kolaps a ukázala jsem, že nejsem tak silná."
Na Youtube se na klipy ze zmiňovaného incidentu nepodívala ("Nemůžu, bylo to tak trapné"), ale slyšela několik komentářů. - '"Jen se vybreč!" Slyšela jsem tolik špatných věcí. Ale já se domnívám, že asi na to mají právo něco takového psát. Jasně, jsem také jenom člověk a ano, přerostlo mi to přes hlavu. Ztratila jsem hlas a zpanikařila jsem. Jenže to byl můj problém. Ty videa budou na netu pořád. Nechci o tom ani radši přemýšlet, ale potřebovala jsem to. Myslím, že kluci jsou vděční tomu mému kolapsu, protože jsem se poté museli zamyslet nad tím, co jsme dělali. 'Musíme se nad sebou zamyslet!' Měli byste vědět, že jsme každý jiná povaha. Já jsem navíc holka. A neustále vídám jejich tváře."
Na rozdíl od Tarji, Anette je ve stejném tour buse jako kluci. - "Když jsem přišla do skupiny, nikdy nemluvili o svých problémech. Asi je to nějaká mužská vlastnost. Nebo finská, možná. Nakonec jsem rozhodla: 'Takže, teď si uděláme sezení a budeme mluvit!' Jsem citlivá osoba, rozbrečím se a podobně. Nikdy předtím neměli ženskou ve stejném autobuse. Byli zvyklí si prostě sednou a hrát si jakoukoliv hru chtěli a tak jsem prostě někdy přišla a řekla 'Dneska mám menses!' Když je mezi vámi žena, tak byste si měli dávat pozor na to, co říkáte a ne jen prdět kdykoliv se vám zachce!"
Svou tvrdošíjnost, kterou s oblibou nazývá svým "krunýřem" si vybudovala na střední škole, když byla šikanovaná. - "Byla tam jedna slečna, která mě neměla ráda a ostatní holky ji následovaly. Nemlátily mě nebo tak něco, ale nikdo se se mnou nebavil. Kluci byli na mé straně, ale sh olkama jsem měla vždycky problém. Vždy jsem byla šťastná a pozitivní a tak pro mě bylo jednoduché se skamarádit s klukama. Když se někdo v tomto věku otočí proti tobě, začneš zjišťovat proč a začneš si myslet, že by ses mohla změnit. Ale čím víc se měníš, tím je to horší. Přišla jsem domů, brečela a byla smutná. Když jsem potom šla v dospělosti někam pracovat a viděla jsem, jak si ženský o nečem šeptají, usoudila jsem z toho, že si povídají o mně, tudíž jsem vytvořila problém, který nikdy neexistoval. Chvíli mi to trvalo, než jsem si uvědomila, že ne všechno se točí okolo mě."
Své sebevědomí popisuje jako "jakž takž", jak pro svou osobnost, tak jako vokalistku. - "Pocházím z prostředí, kde ssi lidé neříkají povzbudivé věci. Má matka vždycky věděla, že mám dobrý hlas a snažila se mě popostrkovat kupředu. Nikdy mi však neřekne, jak jsem dobrá. Když se byla podívat na našem koncertě v Copenhagenu, nikdy neřekla nic jako 'wow, jsi na tak obrovském pódiu!' Spíš řekl něco ve stylu 'Myslím, že bicí byly příliš nahlas a The Islander, vážně to mělo znít tak jak to znělo?' Taková je má rodina, nikdy se v ní necitíš moc namyšleně. Je to asi proto, že většina z nich jsou také muzikanti, a i když hrajou ve velmi malých skupinách, tak jsou velice kvalifikovaní." Stejně jako její matka, i Anette je rodičem usilujícím o průlom svého dítě. Stejně jako její matka, i Anette nepřetržitě opouští domov, kvůli koncertování. Když jí její syn řekl "Nesnáším tě," chápala to, protože své matce řekla to samé, když byla dítě. - "Je mi to líto, protože dělám to samé, co dělala má matka, ale pokud mi někdy řekne, že nesmím odjet, tak nepojedu. Až mu bude 18, možná si bude myslet, že jsem byla špatná matka. Jsem na to připravená, ale na druhou stranu, dělám to pro nás oba. Kdybych zůstala doma, ani tak bych nebyla skvělá máma. A nedělám přesně to, co má matka, protože když jsem doma, pomáhám mu s úkolama, vařím a jsem dobrá mamina. Má matka byla pryč sedm dní v týdnu, neustále."
- "Vím, že je na mě můj syn pyšný. Sám je kvůli mně populární! Jediné co chce je, aby byl v novinách, ale já mu řekla, že to bude moct být, až sám nečeho dosáhne. Na Metaltownu v roce 2008, když bylo Sethovi 7, s námi byl na pódiu a poděkoval s námi publiku. Musela jsem mu ten pocit blaženosti dopřát. Byl z toho tak nadšený! Poté chtěl být na pódiu však neustále, což bylo obtížně, protože jsem ho musela chránit, jinak by byl jeho obličej už na internetu. Samozřejmně se chci svými dětmi pochlubit, strašně ráda o nich mluvím, ale mám malé obavy, a tak jsem opatrná. Kdybych byla o takových věcech naprosto otevřená, možná by to už nebylo tak vzrušující."
Anette Olzon je velice opatrná ohledně toho, co o svém osobním životě sdělí, ale občas je těžké posoudit, co je to vlastně osobní. Bloguje o tom, jaký byl porod, ale zároveň ještě nedávno nechtěl uveřejnit jména svých dětí. Cizímu člověku může připadat debata o porodu osobitější, než každodenní konversativní výplně, ale na druhou stranu cizí člověk nikdy nebyl v její situaci.
"Když jsem na blog napsala, že můj syn šel na diskotéku a pořádně si zatancoval, tak někdo to okomentoval: 'Kecáš, jsem si jistý, že tam pouze seděl jako buzík a s nikým si nezatancoval', kéž by mi někdo mohl říct, co by bylo nejlepší dělat, protože já už asi nevím. Nikdy předtím jsem se s veřejností nědělila o své názory a podobně. Kluci jsou v tomhle mnohem otevřenější, ale také za to už hodně zaplatili. Tuomas se dostal do dost vážných problémů, vyhrožovali jemu i jeho matce smrtí. Fanynky, které mu dělaly nepříjemnosti, kdykoliv si našel nějakou slečnu. Na jeho domem kroužila helikoptéra a fotila si jeho dům."
Jedním z důvodem odstěhování z Påarp byla sousedka, z které se stala pronásledovatelka. - "Klidně okolo domu chodila 3-4 krát denně a fotila si ho. Byla mladá, možná tak 20 let, takže neříkám, že by byla nebezpečná. Jsem si jistá, že to měla pouze pro osobní použití, ale bylo to nepříjemné a otravné. Potom mi dokonce i Seth říkal: 'Už tu dneska zase byla, plus ještě jedna, která chtěla tři autogramy pro kamarádky z páté třídy.'"
Kdyby tenkrát šestnáctiletá Anette kývla na nabídku od skupiny Candela, stala by se známou v době, kdy by všechny nenávistné dopisy měly známku a pomluvy byly šířeny na papíře. Když se ale o dvacet let později stala rockovou hvězdou, bylo to již v době, kdy jsou lidé o bouře nenávisti pouze jedno kliknutí daleko. - "Je to součastí všeho, máte být nějakými lidmi nenáviděni a měli byste být schopni to vzít. Ani byste neměli přemýšlet, že je to problém. Já se vždycky hrozně naštvu, když o mě lidé napíší něco špatného; 'Ta vypadá jak bečka..' Vidět, že na fotce vypadám jak koule a zároveň slyšet někoho říkat něco takového, to není sranda. Zvlášť pro holku. Já prostě nepochopím, jak to vůbec lidé mohou udělat. Musí bejt šílené být v dnešní době dítětem. Zakázala jsem svému synovi používat u mě doma internet. Může ho však používat u svého táty."
Během prvních měsíců v Nightwish si o sobě našla různé věci. - "Dost jsem trpěla, tak jsem toho musela nechat. Někdy se jdu ale něco na sebe ze zvědavosti dovědět, protože teď už se tomu umím zasmát. Ani si nedokážete představit, jaká obvinění jsem obdržela poté, co jsem otěhotněla! Někdo napsal, že bych prý měla přestat lhát, protože už nemůžu být těhotná. Mé břicho prý nebylo tak velké, jak by mělo být. 'Nebudu tomu věřit, dokud neukážeš sonogram!' S Johanem se tomu občas hodně smějem. Proč bych měla dokazovat, že jsem těhotná? Co jsou to za lidi?" Se stejnou nechutností byly rozšířeny i fámy, že kolaps na pódiu byl zapříčiněn samovolným potratem. - "Zajímalo by mě to, proč si to vymýšlejí? Protože jsem žena? Vždycky existují nějaké spekulace a lidé toho chtějí vědět co nejvíce, ale i když se snažíte být hodně otevření, tak jste za to odsuzovaní. Dost často to slýchávám, že tak to prostě vždycky bude, pokud hodláte být zpěvačkou Nightwish. Když jsem se obarvila na blod, bylo to špatně. Když jsem si na sebe vzala růžové šaty, bylo to špatně. Nikdy předtím mě metal jako tak nebral, takže ty reakce pro mě byly něco jako 'cože?!'"
Na jejím blogu si můžete přečíst o jejím obyčejném životě. Když v srpnu loňského roku uveřejnila ořízlou fotku svého mimina, kde byly vidět ruce a jedno ucho, finská média to okamžitě otiskla. - "Stále musím přemýšlet o tom, co dělám. Což je naprd. Napsala jsem, že porod trval dlouho, ale kdybych nebyla vokalistka Nightwish, popsala bych porod detailněji. Miluju psaní a chtěla bych se jeden den stát spisovatelkou, ale v takové pozici se momentálně nenacházím. Kdyby nebylo všude okolo tolik nenávisti, byla bych mnohem otevřenější."
Anette není pouze jedinečná ve stejném smyslu jako například Tim Ripper Owens z Judas Priest (který také přešel z malých koncertů k velkým aréném během jedné noci), ale narozdíl od něho, to Anette dokázala ve skupině, ke které neměla žádný vztah a s žánrem, který ji nikdy moc nebral. - "Pochopila jsem, že jsou velcí, a že vydali spoustu alb, že byli mezi určitou skupinou lidí velice populární, a že koncertovali po celém světě, ale nevěděla jsem, že doma ve Finsku jsou považování za hrdiny. Jistým způsobem jsem za to vděčná. Co kdybych k nim vzhlížela? To by potom nešlo." Když začala zkoumat Nightwish, líbil se jí jejich sympfinocký, orchestrální a bombastický zvuk. Nezajímalo ji, jak významnou části byla pro kapelu Tarja Turunen. - "Všimla jsem si toho až když na to lidé v každém rozhovoru upozorňovali. Zvláště když byla vydaná 'Eva' a ještě více, když jsme začali koncertovat. Uvědomila jsem si, že spousta fanouška bylo zklamaných. Z toho, co jsem pochopila, tak Nightwish byli první skupinou svého žánru. Tarja měla velice speciální hlas, který každý okamžitě rozpoznal." Mluví velice diplomaticky - "Někteří lidé si myslí, že Nightwish je lepší se mnou, jiní si myslí, že byli lepší s Tarjou. Mám ji velice ráda, mám všechna její alba a přeju jí hodně štěstí a úspěchů. Měla jsem to neustále před sebou, bála jsem se, že mě taky vykopnou: 'Dneska jsem zpívala vážně špatně, to mě vykopnou.' Kdo by se tak necítil? Vždycky mi ale říkali, že se nemám čeho obávat."
"Dark Passion Play" dosáhlo čtvrté příčky ve švédských tabulkách obdrželo zlatou desku. Jenže zatímco "Amaranth" se stal ve Finsku, Maďarsku a Španělsku číslem jedna, ve Švédsku zůstal na třinácté příčce. Propagace ve fincku byla monhem větší, než v zemi, odkud pochází sama zpěvačka. - "Bylo to trochu zklámání, když setu po vydání Dark Passion Play vlastně nic moc nestalo. Myslela jsem, že tu o sobě uslyším častěji. Jednou jsem slyšela 'Amaranth' v 'Lindexu'. Musím říci, že to bylo opravdu divný. Švédsko jaksi nepřijalo Nightwish. Spousta z nich zná skupinu pouze podle jména. Nehrají nas tu tak často, jako v jiných zemích. Ani koncerty tu nemáme moc velké. Myslím, že kluky by také zajímalo, proč jsme se tu nestali většími."
Navrhovala přechod od Nuclear Blastu k někomu většímu. - "Kluci věří v tom, že bychom měli být pod značkou, které nejde o využívání. Jde o to, abychom neprodali svou poctivost. Takovou představu má spousta muzikantů. Nuclear Blast jsou skvělí a je to dobrý pocit, že jsme kapela, do které dávají největší úsilí. Chci říct, je smutné, že nehrajeme více ve Švédsku. Samozřejmě chci být ve svém rodném městě známá. Kluci jsou známí ve své zemi a stejně tak bych byla i já ráda, kdyby se tu o mně vědělo více."
V národních novinách obdrželo "Dark Passion Play" docela chladné přivítání: dva body z šesti ve Svenska Dagbladet, tři z pěti v Expressen. Aftonbladet a Dagens Nyther ani žádnou recenci nenapsaly, i když Aftonbladet albu později udělilo tři body z pěti. - "amozřejmě, že vás to naštve, když obdržíte špatné hodnocení, takových také pár máme, ale nechává mě to poněkud klidnou. Chtěla jsem, aby Aftonbladet o nás napsali dobrou recenzi. Nevím, co si mysleli o albu, ale po Metaltownu jsem obdrželi docela pozitivní komentář a byla jsem pyšná, že o mě psali v dobrém. Tak velké noviny. V tomto žánru to jsou pouze In Flames, kteří dostávají kladné komentáře. Navíc jsem zpěvačka. Když jsem hrála s Alyson Avenue, rockeři a metaláci si vždycky mysleli, že skupiny se zpěvačkou jsou na nic."
Výdělek nikdy nebyl důvodem, proč se připojila k Nightwish - vždycky si vydělávala poměrně dost a každý měsíc utratí 1000-5000 eur za oblečení. - "V kanceláři jsem měla docela vysokou pozici a tak jsem na tom s penězma nikdy nebyla moc špatně. V hudebním byznisu je to tak, že jeden den vyděláváte, druhý ne. Nemáme status Lady Gaga, takže s penězi musím zacházet opatrně."
"Splnila jsem si sen. Kdyby to teď mělo skončit, i ktak bych byla šťastná. Kdybych neměla tu šanci si tím vším projít, cítila bych, že mi v životě pořád něco chybí. Čekala bych na to až do smrti. Určitě bych se koukala na Superstar a říkala si: 'Hm, klidně jsem tam mohla být také."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama